Matouš 6,25 - 34
Nemějte starosti
 Jan Tkadleček
 
Proto vám pravím:  Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, budete-li se znepokojovat?
    A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
    Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.

 
    Dveře se rozletěly a na prahu stanula rozjařená dvojice.
    "Tak jsme dnes, maminko, v kostele slyšeli, že se nemáme starat, co budeme jíst a co pít a co bude zítra. Tak si sundej zástěru, odstav hrnce z plotny a pojď si sednout. Dobytek pustíme na svobodu, pole necháme ladem a děti nám vychová příroda. Jo, a ráno nejdu do práce.  Však  on  se  o  nás  Pán  Bůh ..."
    "A na zítřek se neučím," nenechala otce domluvit dcera, "znáš to, zítřek bude mít své starosti a každý den má dost vlastního trápení. A já se dnes nemíním stresovat zítřejší písemkou."
    Matka zůstala stát s otevřenými ústy. "Přeskočilo vám? Kde jste u všech svatých na tohle  přišli?"
    "Svatý Matouš, šestá kapitola, drahá máti, " pohotově hlásí ratolest, "schválně jsem si to zapamatovala, ačkoliv mě to jindy zvlášť netíží."
    Matka se tázavě podívala na otce.
    "Má pravdu," pokyvoval s úsměvem. Nevěřícně sledovala, jak v zablácených botách vkročil na koberec a spokojeně usedl do křesla. "Podívej se maminko, jak my to vlastně žijeme? Vždyť my se vlastně od rána do večera honíme jen kvůli svému tělu - aby bylo co jíst, co pít, co na sebe, aby bylo kde bydlet..., vždyť kvůli tomu, aby tělo vůbec žilo, skoro nemáme čas žít!"
    "Ale v křesle se tvému tělu sedí dobře, co?" opáčila matka.
    "No vždyť, to je právě ono," nedal se odbýt otec. "Kdybych se nemusel honit, nepotřeboval bych k odpočinku tohle křeslo, kvůli kterému  jsem  se  tolik  nahonil!"
    Matka zavřela oči. Ne, tohle je na mě moc, pomyslela si, když odcházela do předsíně pro kabát.
    "Jen pohleď na polní lilie - nepracují, nepředou a ani Šalomoun nebyl oděn jako jedna   z  nich," volal  za  ní  otec.
    "Kam jdeš, mami?" podivila se dcera.
    "Na faru, to přece není možné, takhle kázat!"
    "A co bude s obědem? Mám hlad."
    Zvedla obočí. "Pohleď na nebeské ptactvo - neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je náš nebeský Otec  živí! Ne?"
    Cestou se jí hlavou honily spousty otázek. Nemají nakonec ti dva pravdu? Vždyť někdy skutečně není pro samou starost čas na život. Ale dá se s tím něco dělat? V době, která nutí člověka tvrdě pracovat, chce-li mít práci, školáka tvrdě se učit, chce-li zvládnout školu, podnikatele obětovat téměř vše, chce-li obstát v konkurenci? A na druhé straně - copak nás Pán Ježíš vede k lajdáctví a nicnedělání? Adam se přece v ráji taky neměl poflakovat, ale obdělávat jej a střežit, ne? Jo, a to ptactvo - nehoní se náhodou ještě víc než my? Co to teda znamená  "Nemějte starost o svůj život"? A "Hledejte nejprve Boží království"?
 
    (Milý čtenáři, příběh si dokonči podle svého. Jen všechny postavy s ohledem na Ex 20,13 zachovej při životě. Pomocí ti může být: D. Ženatý - Kázání na hoře, M. Hájek - Evangelium  podle  Matouše,  Bible)
Autor je farářem v Zádveřicích

 
(kliknutím zobrazíte obrázek ve větší velikosti)

Proč pláču žízní
u studánky bez vody
Když stačí otočit dlaně
a nabírat...
 
Ty Hospodine jsi můj stín
skrápíš mé vyprahlé rty
omýváš mé srdce
až rozkvétá do krásy
poznávám tvou dobrotu
 
Chválím tě Hospodine
za tvou lásku


 
 

 Anketa
Máte nějaké zásady (vodítko), podle kterých se v životě řídíte?
Zdeněk Bárta Zdeněk
Bárta


Senátor,
51 let
 
Pouhou milostí jsme spaseni. Což znamená mimo jiné absenci jakéhokoliv "křesťanského sudičství", moralizování, lustrování, buzerace vůbec, prostřednictví církve a jejích orgánů před Bohem, a jiných podobných lahůdek.
Dan Pikálek Dan
Pikálek


Ved. arcidiecézního
katechet. střediska
29 let
Když napíšu, že se řídím "desaterem", bude to příliš obecné. Když uvedu vlastní svědomí, příliš vám to mé životní zásady nepřiblíží. Proto odpovídám: Ano, zásady, kterými se    v životě řídím mám - jsem křesťan.
 
Jiří Weinfurter Jiří
Weinfurter


Studentský farář
39 let
 
Učím se být vděčný a věrný Bohu a lidi kolem sebe přijímat s láskou a otevřeností (Mt 22,36-39). Popravdě ale nepatřím mezi příliš nadané a zdatné žáky.
Václav Hurt Václav
Hurt


Armádní kaplan
44 let
 
Desatero a Ježíšovo dvojpřikázání lásky. Snažím se brát v úvahu také okolnosti. Etika je pro mne situační.
Miloslav Vlk Miloslav
Vlk


pražský
arcibiskup
70 let
Skrze Něho a s Ním a v Něm. A to nejen ve chvílích pokojných, radostných a úspěšných, ale zvlášť       v okamžicích utrpení, ve chvílích bolestných a temných. Vím, že právě v takových situacích je zde On, který na svůj kříž vzal i moje utrpení a bolest.  A tak se s ním mohu setkávat i ve zdánlivě nemožných situacích.
Táňa Fischerová Táňa
Fischerová


Herečka
 
 
Samozřejmě, že vnitřním vodítkem jsou mravní zásady. Ale jsou už dnes součástí mne samé, jakýmsi vnitřním hlasem, kterému naslouchám, nikoli psanou literou, dogmaticky dodržovanou.
Miroslav Rada Miroslav
Rada


akademický malíř
75 let
 
Ano mám. Jsou to dva biblické verše."Ježíš Kristus včera i dnes tentýž i na věky" (vertikální rozměr) a "Cožkoliv jste učinili jednomu z bratří mých nejmenších, mně jste učinili"- horizontální rozměr vztahu k druhým lidem.
František Radkovský František
Radkovský


plzeňský biskup
62 let
 
Moje biskupské heslo zní "uvěřili jsme v lásku", (výňatek z 1J 4,16). Nedovedu si svůj život představit bez této víry v Boží lásku. Mezi další moje zásady patří: "milujte se navzájem" (Jan 15, 12) a "aby všichni byli jedno" (Jan 17,21).
Dušan Vančura Dušan
Vančura


člen Spirituál
kvintetu, 63 let
 
Vytvořil jsem si svá vlastní přikázání, která jsou možná trošku mírnější než originál, zato jsou v dokonalém souladu s dnešní realitou. Ale moc si při tom neulevuju!
Lidie Rozkovcová Lidie
Rozkovcová


synodní kurátorka
65 let
 
Vodítek je plná Bible  - hlavně se snažím dávat pozor, abych po někom nešlapala a má slova či myšlenky někoho nedusily.
Jana Trusinová Jana
Trusinová


v domácnosti, matka
osmi dětí, 41 let
 
Samozřejmě! Jako dítě odchované nedělní školou a náboženstvím přece musím znát mantinely. No a ty se snažím nepřelézat.
Vít Marčík Vít
Marčík


loutkoherec
 
 
Když dělám něco špatně, mám takový divný pocit v okolí žaludku.
 
A co váš názor?

Není nic jednoduššího, než napsat jej do vedlejšího políčka a odeslat!

 


 
   
 
 
 Katechismus ?
Kliknutím zobrazíte obrázek ve větší velikosti    
Jak
unést
tu
tíhu?

 
 Samuel Titěra

    Zemská přitažlivost je dobrá věc. Ani letadla by bez ní nemohla létat. Ale je někdy taky důvodem naší nelibosti. Toužíme létat sami - nejde nám to. V letadle se zase bojíme pádu. Nejen v letadle. Zemská přitažlivost je také příčinou tíhy (možná bychom si i vzpomněli na dávný vzoreček). Ach jo, zase do čtvrtého patra, říkám si denně ve škole. Kéž bych měl  klíče  od  výtahu.
    Jak už jsme zvyklí, nerozlišujeme někdy dobře, co se děje uvnitř nás a co vně. A dáváme abstraktním pojmům přívlastky patřící věcem  - To je ale tvrdý postoj. Nebuď na ni tak hrubý. To je těžké...  a dokonce se místy objeví i citát: Život je jeden     z nejtěžších.
    První pokusy o překonání tíže hmotné jsou staré - vzpomeňme si na Daidala (nebo Leonarda da Vinci a jeho úžasné stroje). A taky na to, jak je to těžké, než se konečně povede vzlétnout. Zdá se mi, že všechna ta snaha má opačný původ než všechny ty přívlastky - pochází z naší touhy zbavit se tíhy duševní. Jak silný máme někdy pocit, že už dál nemůžeme, že je toho na nás naloženo moc, že to břímě je snad z olova. A zpíváme si I´m gonna lay down my heavy load..., i když asi ani netušíme, jak těžké bylo břemeno černých bratří,  kteří  tu  písničku  skládali.
    Je tak těžké psát do Bratrstva, aby to k něčemu bylo a zároveň se to dalo číst...
    Je někdy tak těžké být laskavý k lidem, kteří se k vám nechovají dvakrát hezky (ne-li přímo ošklivě)...
    Je čím dál tím těžší nepodlehnout svodům tělesných, peněžních a jiných pokušení...
    Je hrozně těžké nevzdávat se naděje, i když je kolem tma a člověk  je sám a neví,  jak dál...
    Je tak těžké milovat.
    Ale taky si často říkáme: naložil sis toho na sebe moc, to nemůžeš zvládnout. Doléhá na nás tíže zodpovědnosti za práci i za naše blízké. Tíží nás vina, svědomí nebo starosti. Vláčíme na zádech batohy plné důležitostí a potřebností, bez kterých nemůžeme  být. Záda nás bolí už jen od sezení u počítače, a ještě na nich zkuste něco nosit.
    Tak jak z toho ven? Jak si to ulehčíme? Zkusíme se svědomí úplně zbavit - a budeme se bavit: nevaž se, odvaž se. Zkusíme dělat to, co dělají ostatní. Tak lehko se jim žije, zdá se. Ne sice zrovna lehké dívky a lehké drogy, ale co třeba lehká konverzace, a když je s vámi Go, tak jsou i kámoši. Nebo si přece jen zkusíme dát něco, po čem se nám bude zdát o létání? Slunce nám rozehřeje vosk na křídlech.
    Tak jinak. Budeme teď poslouchat svědomí, aby nás netížilo. Budeme slušní, milí, laskaví. Budeme chodit do kostela a na mládež, platit salár, poslouchat kázání i přikázání. Budeme poslouchat rodiče, pilně pracovat, pilně se učit. A najednou zjistíme, že nás zase něco tíží. Pochybnosti, vědomí nedokonalosti, neschopnosti řídit se Boží vůlí. Budeme-li to svědomí poslouchat dobře, už za chvilku zase uslyšíme jeho škytání. Nějak se nám to pořád nedaří.  Podklesávají  nám  kolena.
    Otevřel jsem si 46. kapitolu proroka Izajáše. Otevřete si ji taky a přečtěte si první dva a pak druhé dva verše...
    Tak co, jak se to čte? Nezní to nádherně? Celé se to postavilo na hlavu. Už nemusíme vymýšlet, jak to všechno unést, jak to sami zvládnout. To, s čím jsme se tak namáhali, do-padlo úplně jinak.
    Je tu Někdo, kdo všechna ta naše závaží vzal a nese za nás. A nejen to, On nese i nás samotné. A co máme dělat my?
    Vzpomínám si na svého kocoura. Když byl ještě kotě, vylezl vždycky v podkroví po žebříku na trám a pak šíleně mňoukal, že chce dolů. Jenže když jsem ho sundával, vrtěl se mi, kousal a škrábal mě. Jednou jsem ho málem  upustil.
    Tak si říkám, jestli nejde prostě jen  o to, pevně se držet a nepustit. A moc se nevrtět, abychom nespadli a ne-zůstali po cestě pozadu. Ale i na to On pamatuje. Napadá mě, že například v postním období stojí a čeká, možná se i vrací pro ty zpozdilé. A když budou chtít, vezme je zase zpátky do náručí. Tak se ho držme a nepusťme.

HEIDELBERSKÝ KATECHISMUS:
 
    Jsme-li Kristem z milosti vykoupeni ze své bídy bez jakékoli své zásluhy, proč máme konati dobré skutky?
    Dobré skutky máme konati proto, abychom celým svým životem dokazovali, že jsme Bohu vděčni za jeho dobrodiní a aby byl námi slaven za to, že nás Kristus svou krví vykoupil a poté obnovil svým Duchem svatým k svému obrazu.
    Dále proto, abychom sami u sebe byli jisti svou vírou z jejího ovoce a abychom Kristu získávali svým bohulibým  životem  své  bližní.
 
    Co vy na to? Myslíte si, že je tře-ba dělat dobré skutky? Proč?

    -  Skvělá formulace.
    (studentka  teologie; 18,91 roku)
 
    - Proč konat dobro? A o co jiného bychom se měli snažit? O zlo? O nic se nesnažit? To bychom se tedy Pánu Bohu pěkně odvděčili! Navíc lidé, kteří Boha znají jen od nás, o něm přemýšlejí podle toho, jak znají nás. S čím nesouhlasím (v H.k.), jsem vynechala, ale ještě tam podle mého patří to, že je to zkrátka pro nás dobré a že nám bude líp.
    (studentka - potravinářský chemik; 22 let)
 
    Protože Bůh nám skrze Ježíše Krista prokázal jedinečné a námi nevyrovnatelné dobrodiní, nám nezbývá nic jiného, než abychom i my konali dobro. Tím vyrovnáme Boží smlouvu s námi uzavřenou křtem. A budeme-li si konat dobré skutky navzájem, lépe se nám bude žít.       (student  učitelství; 22 let)
 
ANKETA:
    Máte nějaké zásady, vodítka (třeba jen tušená), podle kterých se řídíte?

    - Ano  někdy opravdu spíš tušené než jasně formulované. Právě proto je těžké shrnout je do jedné věty. Asi
    "... a jako sami sebe mějte rádi i ty okolo vás..." ( to obrácené pořadí má svůj důvod) anebo "co nechcete aby druzí...".
    - Ano (patrně každý něco takového má); snažím se jednat tak, aby to nebylo moc často v rozporu s mým svědomím.
    - Jistě, snažím se být nějak užitečný  a přitom se ještě vejít do chování a jednání, které by se líbilo Bohu, tak jak je to popsané v Bibli; je to ale obtížné.
    - Mám v životě jedinou zásadu, vodítko - nesoudit, nehodnotit ani lidi, ani věci. Nemít názor, nebo spíš ho neprosazovat jako správný. Je to hloupé, ale nutné, už jsem se mockrát seknul. Ach jo.

 
    Co vám v tom pomáhá?
    - Že to docela funguje.
    - Vidět radost či spokojenost u druhých, člověk pak má pocit, že svět je o něco lepší.
    - Pomáhá mi, když se na některé věci připravím, když o nich přemýšlím dřív, než se do nich dostanu, a když sama za těmi zásadami (a kyselinami) stojím a jsem zároveň vnitřně přesvědčená, že to má smysl a cenu.
    - Svědomí. Že udělám někomu radost. Sama jednám ráda správně, volím ráda správnou cestu.

 
Co vás od toho odvádí, kazí vám to?
    - Slabá vůle a smyslné svody.
    - Moje vlastní pohodlnost, egocentrismus, neochota vzdát se konvence.
    - Nedostatek odhodlání, lenost.
    - Moje slabosti, nepokora a netrpělivost, ctižádost a nevnímavost.

 
Myslíte si, že je vaše svědomí spolehlivým metrem pro to, co je dobré a zlé?
A co svědomí jiných lidí?
    - Není. Jsemť individuum společensky podmíněné. Takže není. A ostatních už vůbec ne.
    - Ne, ale jiné vodítko často nemám (někdy ano -  názory jiných lidí, Bible, knihy,..), takže svědomí je pro mě asi rozhodující. I když vím, že se ho člověk často snaží umlčet, a přesto cítí, že je něco  v nepořádku, a tak to svědomí vlastně funguje.
    - Bývá, ale pomalu je svědomí životníma zkušenostma otupováno a tak nevím, jestli může být tou "autoritou". Mě daleko víc pomáhá si popřemýšlet a se svědomím zapolemizovat.
    - Myslím si, že snad ano - mé svědomí je vychováno v duchu křesťanských tradic a je zodpovědné před Bohem,  má potřebu se zodpovídat Bohu za své činy.
    - Nevím.
 

 
 
[SPODNÍ ČÁST STRÁNKY]