|
Proto vám pravím:
Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít
na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské
ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí.
Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj
život, budete-li se znepokojovat?
A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní
lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé
své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká
polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše
vás, malověrní?
Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme
pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec
přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a
spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si starosti o
zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
Dveře se rozletěly a na prahu stanula rozjařená dvojice.
"Tak jsme dnes, maminko, v kostele slyšeli, že se nemáme
starat, co budeme jíst a co pít a co bude zítra. Tak si sundej zástěru, odstav
hrnce z plotny a pojď si sednout. Dobytek pustíme na svobodu, pole necháme
ladem a děti nám vychová příroda. Jo, a ráno nejdu do práce. Však
on se o nás Pán
Bůh ..."
"A na zítřek se neučím," nenechala otce domluvit dcera,
"znáš to, zítřek bude mít své starosti a každý den má dost vlastního trápení. A
já se dnes nemíním stresovat zítřejší písemkou."
Matka zůstala stát s otevřenými ústy. "Přeskočilo vám? Kde
jste u všech svatých na tohle přišli?"
"Svatý Matouš, šestá kapitola, drahá máti, " pohotově hlásí
ratolest, "schválně jsem si to zapamatovala, ačkoliv mě to jindy zvlášť
netíží."
Matka se tázavě podívala na otce.
"Má pravdu," pokyvoval s úsměvem. Nevěřícně sledovala, jak
v zablácených botách vkročil na koberec a spokojeně usedl do křesla. "Podívej
se maminko, jak my to vlastně žijeme? Vždyť my se vlastně od rána do večera
honíme jen kvůli svému tělu - aby bylo co jíst, co pít, co na sebe, aby bylo
kde bydlet..., vždyť kvůli tomu, aby tělo vůbec žilo, skoro nemáme čas žít!"
"Ale v křesle se tvému tělu sedí dobře, co?" opáčila matka.
"No vždyť, to je právě ono," nedal se odbýt otec. "Kdybych
se nemusel honit, nepotřeboval bych k odpočinku tohle křeslo, kvůli
kterému jsem se tolik nahonil!"
Matka zavřela oči. Ne, tohle je na mě moc, pomyslela si,
když odcházela do předsíně pro kabát.
"Jen pohleď na polní lilie - nepracují, nepředou a ani
Šalomoun nebyl oděn jako jedna z nich," volal za ní otec.
"Kam jdeš, mami?" podivila se dcera.
"Na faru, to přece není možné, takhle kázat!"
"A co bude s obědem? Mám hlad."
Zvedla obočí. "Pohleď na nebeské ptactvo - neseje, nežne,
nesklízí do stodol, a přece je náš nebeský Otec živí! Ne?"
Cestou se jí hlavou honily spousty otázek. Nemají nakonec ti
dva pravdu? Vždyť někdy skutečně není pro samou starost čas na život. Ale dá se
s tím něco dělat? V době, která nutí člověka tvrdě pracovat, chce-li mít práci,
školáka tvrdě se učit, chce-li zvládnout školu, podnikatele obětovat téměř vše,
chce-li obstát v konkurenci? A na druhé straně - copak nás Pán Ježíš vede k
lajdáctví a nicnedělání? Adam se přece v ráji taky neměl poflakovat, ale
obdělávat jej a střežit, ne? Jo, a to ptactvo - nehoní se náhodou ještě víc než
my? Co to teda znamená "Nemějte starost
o svůj život"? A "Hledejte nejprve Boží království"?
(Milý čtenáři, příběh si dokonči podle svého. Jen všechny
postavy s ohledem na Ex 20,13 zachovej při životě. Pomocí ti může být: D.
Ženatý - Kázání na hoře, M. Hájek - Evangelium
podle Matouše, Bible)
Autor je farářem v Zádveřicích
|
Proč pláču žízní
u studánky bez vody
Když stačí otočit dlaně
a nabírat...
Ty Hospodine jsi můj stín
skrápíš mé vyprahlé rty
omýváš mé srdce
až rozkvétá do krásy
poznávám tvou dobrotu
Chválím tě Hospodine
za tvou lásku |
|
|
|
Anketa |
Máte nějaké zásady (vodítko), podle kterých se v životě řídíte?
|
|
Zdeněk Bárta
Senátor,
51 let |
|
Pouhou milostí jsme spaseni. Což znamená mimo jiné absenci
jakéhokoliv "křesťanského sudičství", moralizování, lustrování, buzerace vůbec,
prostřednictví církve a jejích orgánů před Bohem, a jiných podobných lahůdek. |
|
|
|
Dan Pikálek
Ved. arcidiecézního
katechet. střediska 29 let |
|
Když napíšu, že se řídím "desaterem", bude to příliš obecné.
Když uvedu vlastní svědomí, příliš vám to mé životní zásady nepřiblíží. Proto
odpovídám: Ano, zásady, kterými se v
životě řídím mám - jsem křesťan. |
|
|
|
Jiří
Weinfurter
Studentský farář
39 let |
|
Učím se být vděčný a věrný Bohu a lidi kolem sebe přijímat s
láskou a otevřeností (Mt 22,36-39). Popravdě ale nepatřím mezi příliš nadané a
zdatné žáky.
|
|
|
|
Václav Hurt
Armádní kaplan
44 let |
|
Desatero a Ježíšovo dvojpřikázání lásky. Snažím se brát v
úvahu také okolnosti. Etika je pro mne situační.
|
|
|
|
Miloslav
Vlk
pražský
arcibiskup
70 let |
|
Skrze Něho a s Ním a v Něm. A to nejen ve chvílích
pokojných, radostných a úspěšných, ale zvlášť v okamžicích utrpení, ve chvílích bolestných a temných. Vím,
že právě v takových situacích je zde On, který na svůj kříž vzal i moje utrpení
a bolest. A tak se s ním mohu setkávat
i ve zdánlivě nemožných situacích. |
| |
|
Táňa
Fischerová
Herečka |
|
Samozřejmě, že vnitřním vodítkem jsou mravní zásady. Ale
jsou už dnes součástí mne samé, jakýmsi vnitřním hlasem, kterému naslouchám,
nikoli psanou literou, dogmaticky dodržovanou.
|
| |
|
Miroslav
Rada
akademický malíř
75 let |
|
Ano mám. Jsou to dva biblické verše."Ježíš Kristus včera i
dnes tentýž i na věky" (vertikální rozměr) a "Cožkoliv jste učinili jednomu z
bratří mých nejmenších, mně jste učinili"- horizontální rozměr vztahu k druhým
lidem. |
| |
|
František
Radkovský
plzeňský biskup
62 let |
|
Moje biskupské heslo zní "uvěřili jsme v lásku", (výňatek z
1J 4,16). Nedovedu si svůj život představit bez této víry v Boží lásku. Mezi
další moje zásady patří: "milujte se navzájem" (Jan 15, 12) a "aby všichni byli
jedno" (Jan 17,21). |
| |
|
Dušan
Vančura
člen Spirituál kvintetu, 63 let |
|
Vytvořil jsem si svá vlastní přikázání, která jsou možná
trošku mírnější než originál, zato jsou v dokonalém souladu s dnešní realitou.
Ale moc si při tom neulevuju! |
| |
|
Lidie Rozkovcová
synodní kurátorka
65 let |
|
Vodítek je plná Bible
- hlavně se snažím dávat pozor, abych po někom nešlapala a má slova či
myšlenky někoho nedusily. |
| |
|
Jana Trusinová
v domácnosti, matka
osmi dětí, 41 let |
|
Samozřejmě! Jako dítě odchované nedělní školou a
náboženstvím přece musím znát mantinely. No a ty se snažím nepřelézat. |
| |
|
Vít Marčík
loutkoherec |
|
Když dělám něco špatně, mám takový divný pocit v okolí
žaludku.
|
|
|
A co váš názor?
Není nic jednoduššího, než napsat jej do vedlejšího políčka a odeslat! |
| |
|
|
|
|
|
Jak
unést
tu
tíhu?
Zemská přitažlivost je dobrá věc. Ani letadla by bez ní
nemohla létat. Ale je někdy taky důvodem naší nelibosti. Toužíme létat sami -
nejde nám to. V letadle se zase bojíme pádu. Nejen v letadle. Zemská
přitažlivost je také příčinou tíhy (možná bychom si i vzpomněli na dávný
vzoreček). Ach jo, zase do čtvrtého patra, říkám si denně ve škole. Kéž bych
měl klíče od výtahu.
Jak už jsme zvyklí, nerozlišujeme někdy dobře, co se děje
uvnitř nás a co vně. A dáváme abstraktním pojmům přívlastky patřící věcem - To je ale tvrdý postoj. Nebuď na ni tak
hrubý. To je těžké... a dokonce se místy
objeví i citát: Život je jeden z
nejtěžších.
První pokusy o překonání tíže hmotné jsou staré - vzpomeňme
si na Daidala (nebo Leonarda da Vinci a jeho úžasné stroje). A taky na to, jak
je to těžké, než se konečně povede vzlétnout. Zdá se mi, že všechna ta snaha má
opačný původ než všechny ty přívlastky - pochází z naší touhy zbavit se tíhy
duševní. Jak silný máme někdy pocit, že už dál nemůžeme, že je toho na nás
naloženo moc, že to břímě je snad z olova. A zpíváme si I´m gonna lay down my
heavy load..., i když asi ani netušíme, jak těžké bylo břemeno černých
bratří, kteří tu písničku skládali.
Je tak těžké psát do Bratrstva, aby to k něčemu bylo a
zároveň se to dalo číst...
Je někdy tak těžké být laskavý k lidem, kteří se k vám
nechovají dvakrát hezky (ne-li přímo ošklivě)...
Je čím dál tím těžší nepodlehnout svodům tělesných,
peněžních a jiných pokušení...
Je hrozně těžké nevzdávat se naděje, i když je kolem tma a
člověk je sám a neví, jak dál...
Je tak těžké milovat.
Ale taky si často říkáme: naložil sis toho na sebe moc, to
nemůžeš zvládnout. Doléhá na nás tíže zodpovědnosti za práci i za naše blízké.
Tíží nás vina, svědomí nebo starosti. Vláčíme na zádech batohy plné důležitostí
a potřebností, bez kterých nemůžeme
být. Záda nás bolí už jen od sezení u počítače, a ještě na nich zkuste
něco nosit.
Tak jak z toho ven? Jak si to ulehčíme? Zkusíme se svědomí
úplně zbavit - a budeme se bavit: nevaž se, odvaž se. Zkusíme dělat to, co
dělají ostatní. Tak lehko se jim žije, zdá se. Ne sice zrovna lehké dívky a
lehké drogy, ale co třeba lehká konverzace, a když je s vámi Go, tak jsou i
kámoši. Nebo si přece jen zkusíme dát něco, po čem se nám bude zdát o létání?
Slunce nám rozehřeje vosk na křídlech.
Tak jinak. Budeme teď poslouchat svědomí, aby nás netížilo.
Budeme slušní, milí, laskaví. Budeme chodit do kostela a na mládež, platit
salár, poslouchat kázání i přikázání. Budeme poslouchat rodiče, pilně pracovat,
pilně se učit. A najednou zjistíme, že nás zase něco tíží. Pochybnosti, vědomí
nedokonalosti, neschopnosti řídit se Boží vůlí. Budeme-li to svědomí poslouchat
dobře, už za chvilku zase uslyšíme jeho škytání. Nějak se nám to pořád
nedaří. Podklesávají nám
kolena.
Otevřel jsem si 46. kapitolu proroka Izajáše. Otevřete si ji
taky a přečtěte si první dva a pak druhé dva verše...
Tak co, jak se to čte? Nezní to nádherně? Celé se to
postavilo na hlavu. Už nemusíme vymýšlet, jak to všechno unést, jak to sami
zvládnout. To, s čím jsme se tak namáhali, do-padlo úplně jinak.
Je tu Někdo, kdo všechna ta naše závaží vzal a nese za nás.
A nejen to, On nese i nás samotné. A co máme dělat my?
Vzpomínám si na svého kocoura. Když byl ještě kotě, vylezl
vždycky v podkroví po žebříku na trám a pak šíleně mňoukal, že chce dolů. Jenže
když jsem ho sundával, vrtěl se mi, kousal a škrábal mě. Jednou jsem ho
málem upustil.
Tak si říkám, jestli nejde prostě jen o to, pevně se držet a nepustit. A moc se
nevrtět, abychom nespadli a ne-zůstali po cestě pozadu. Ale i na to On
pamatuje. Napadá mě, že například v postním období stojí a čeká, možná se i
vrací pro ty zpozdilé. A když budou chtít, vezme je zase zpátky do náručí. Tak
se ho držme a nepusťme. |
HEIDELBERSKÝ KATECHISMUS:
Jsme-li Kristem z milosti vykoupeni ze své bídy bez jakékoli
své zásluhy, proč máme konati dobré skutky?
Dobré skutky máme konati proto, abychom celým svým životem
dokazovali, že jsme Bohu vděčni za jeho dobrodiní a aby byl námi slaven za to,
že nás Kristus svou krví vykoupil a poté obnovil svým Duchem svatým k svému obrazu.
Dále proto, abychom sami u sebe byli jisti svou vírou z
jejího ovoce a abychom Kristu získávali svým bohulibým životem
své bližní.
Co vy na to? Myslíte si, že je tře-ba dělat dobré skutky?
Proč?
- Skvělá formulace.
(studentka teologie;
18,91 roku)
- Proč konat dobro? A o co jiného bychom se měli snažit? O
zlo? O nic se nesnažit? To bychom se tedy Pánu Bohu pěkně odvděčili! Navíc
lidé, kteří Boha znají jen od nás, o něm přemýšlejí podle toho, jak znají nás.
S čím nesouhlasím (v H.k.), jsem vynechala, ale ještě tam podle mého patří to,
že je to zkrátka pro nás dobré a že nám bude líp.
(studentka - potravinářský chemik; 22 let)
Protože Bůh nám skrze Ježíše Krista prokázal jedinečné a
námi nevyrovnatelné dobrodiní, nám nezbývá nic jiného, než abychom i my konali
dobro. Tím vyrovnáme Boží smlouvu s námi uzavřenou křtem. A budeme-li si konat
dobré skutky navzájem, lépe se nám bude žít. (student učitelství;
22 let)
ANKETA:
Máte nějaké zásady, vodítka (třeba jen tušená), podle
kterých se řídíte?
- Ano někdy opravdu
spíš tušené než jasně formulované. Právě proto je těžké shrnout je do jedné
věty. Asi
"... a jako sami sebe mějte rádi i ty okolo vás..." ( to
obrácené pořadí má svůj důvod) anebo "co nechcete aby druzí...".
- Ano (patrně každý něco takového má); snažím se jednat tak,
aby to nebylo moc často v rozporu s mým svědomím.
- Jistě, snažím se být nějak užitečný a přitom se ještě vejít do chování a
jednání, které by se líbilo Bohu, tak jak je to popsané v Bibli; je to ale
obtížné.
- Mám v životě jedinou zásadu, vodítko - nesoudit,
nehodnotit ani lidi, ani věci. Nemít názor, nebo spíš ho neprosazovat jako
správný. Je to hloupé, ale nutné, už jsem se mockrát seknul. Ach jo.
Co vám v tom pomáhá?
- Že to docela funguje.
- Vidět radost či spokojenost u druhých, člověk pak má
pocit, že svět je o něco lepší.
- Pomáhá mi, když se na některé věci připravím, když o nich
přemýšlím dřív, než se do nich dostanu, a když sama za těmi zásadami (a
kyselinami) stojím a jsem zároveň vnitřně přesvědčená, že to má smysl a cenu.
- Svědomí. Že udělám někomu radost. Sama jednám ráda
správně, volím ráda správnou cestu.
Co vás od toho odvádí, kazí vám to?
- Slabá vůle a smyslné svody.
- Moje vlastní pohodlnost, egocentrismus, neochota vzdát se
konvence.
- Nedostatek odhodlání, lenost.
- Moje slabosti, nepokora a netrpělivost, ctižádost a
nevnímavost.
Myslíte si, že je vaše svědomí spolehlivým metrem pro to, co
je dobré a zlé?
A co svědomí jiných lidí?
- Není. Jsemť individuum společensky podmíněné. Takže není.
A ostatních už vůbec ne.
- Ne, ale jiné vodítko často nemám (někdy ano - názory jiných lidí, Bible, knihy,..), takže
svědomí je pro mě asi rozhodující. I když vím, že se ho člověk často snaží
umlčet, a přesto cítí, že je něco v
nepořádku, a tak to svědomí vlastně funguje.
- Bývá, ale pomalu je svědomí životníma zkušenostma
otupováno a tak nevím, jestli může být tou "autoritou". Mě daleko víc pomáhá si
popřemýšlet a se svědomím zapolemizovat.
- Myslím si, že snad ano - mé svědomí je vychováno v duchu
křesťanských tradic a je zodpovědné před Bohem, má potřebu se zodpovídat Bohu za své činy.
- Nevím.
|
|
|
[SPODNÍ ČÁST STRÁNKY]
|
|