|
Ž
73, 1-5 |
|
Č I S T É S R D C E
|
Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého
srdce! Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,
neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně
si žijí. Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, nevědí, co
je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
|
|
Málokde bychom našli tolik pochybností, zklamání a hořkosti jako v žalmu
73. Mluví zde člověk, který už Bohu málem přestal věřit. Zaznívá tu rozhořčení,
proč se na světě mají dobře jen lidé bezohlední a vypočítaví. Jde nám mráz
po zádech, když slyšíme, jak žalmista závidí těm, kdo nad sebou žádnou
autoritu neuznávají a využívají všech možností ke svému obohacení. Čteme
tu totiž věci, které si v koutku srdce myslíme také. I my přece vidíme,
že být poctivý, čestný a spravedlivý se nevyplácí. Kolik z nás v sobě skrývá
nevyslovenou hořkost a zklamání nad tím, co jim život odepřel.
Navzdory těmto zklamáním však dovede žalmista říci:
"Jak dobrý je Bůh k Izraeli, jak dobrý je k těm, kdo mají čisté srdce."
To, co nám schází, abychom mohli uvěřit, že Bůh je dobrý a spravedlivý, je tedy
čisté srdce.
Vždycky jsem si myslel, že s čistým srdcem se buď
člověk rovnou narodí, anebo ho jednoho krásného dne od Pána Boha dostane.
Vždyť se modlíme a zpíváme: "Srdce čisté stvoř mi, ó, Bože!" Představoval jsem
si to tak, že nám Pán Bůh to naše zlé, sobecké a zklamané srdce prostě vymění.
Jenže lidské srdce není žádná součástka, kterou by šlo nahradit. Na to,
aby se člověk změnil, neexistuje žádné kouzlo. Stvořit neznamená vyměnit.
Srdce máme pořád stejné. Ale tím, jak procházíme různými událostmi a zvraty,
Pán Bůh nám to naše pyšné a vzdorovité srdce pročišťuje. Asi tak, jako
když se čistí obilí při výmlatu, nebo když se železo čistí v tavicí peci.
Mít čisté srdce je zdlouhavý proces. Je to výsledek životního hledání,
modliteb a naslouchání. Rozhodující silou je tu trpělivá práce Božího slova,
které nám uprostřed výhní života ukazuje cestu k naději a pravdě.
Žalmista přiznává, jak to někdy bolí, když nám Pán Bůh
srdce čistí. Často člověk víru málem ztratí, aby mohl poznat její skutečnou
cenu a krásu. Někdy teprve ten, koho život ranil, nebo kdo ztratil, co nejvíc
miloval, bývá těmito událostmi a Božím slovem přiveden k tomu, aby doslova
znovu objevil, že Pán Bůh je dobrý a laskavý. Někdy až v propastech lhostejnosti
a beznaděje spatříme paprsek naděje, která z našeho srdce odplaví závist,
hněv a zklamání.
Čisté srdce, které potřebujeme, abychom mohli věřit,
že Bůh je proti všemu zdání dobrý, s takovým srdcem se nikdo z nás nenarodí. A
hotové ho nedostane ani později. Čisté srdce se rodí v zápasech, pochybnostech,
zklamáních a bolestech života. Je to srdce přetavené pochybnostmi. Je to srdce
vyléčené Boží láskou a věrností. K víře se člověk prošlapává strázněmi a
hořkostmi. Mít čisté srdce je dar, ale ne hotová věc. Je to Boží dílo, které
nikdy nekončí. |
J I Ř Í G R U B E R |
|
N U D A
Co vás nudí?
Jan Svěrák,
32 let,
filmový režisér |
Prázdné věty, hloupé řeči, projevy ředitelů, náměstků a velvyslanců,
které mívají závratnou délku, ale nikoli obsah.
Bonďa Blažková, 35 let pracovnice odboru výchovy SR ČCE |
Nudí mě nudit se. Času je tak málo, že by ho bylo na nudu
škoda.
Erazim Kohák, 64 let, filosof, spisovatel |
Nic mě nenudí, to se nudím sám, sám sebe. Nudí se lidé
sobečtí, protože
ti jsou i nudní. Když mám pocit, že se ve mně rodí nuda, snažím se odvrátit
od sebe k světu Božímu, třeba k zbarveným listům a lesklým kaštanům.
Jiří Lábus 50 let herec divadla Ypsilon |
V poslední době téměř nic. Pořád mám co dělat. A to, co dělám, mě baví.
Takže nudu jsem zažil naposled v Chorvatsku u moře.
PhDr. Jiřina Šiklová, socioložka, vedoucí katedry soc.práce FF UK |
Nudí mne všechno a vždy, kdy se nemohu v problému, otázce, činnosti
nějak osobně angažovat. Proto jsem se naučila a vždy snažila ke všem věcem
zaujmout nějaký osobní postoj, něco sama pro či proti udělat. Maminka o
mně říkala, že musím být "v každé kaši kvedlačkou". Snad proto
jsem se dosud skoro nikdy v životě nenudila.
|
|
Martin Čech, 32 let učitel na ZŠ |
Přitroublost, žvásty, někdy vše včetně snídaně,
kapesníků, mě....
Zdeněk Suchý, 33 let, režisér |
Zbytečné činy a prázdné řeči.
Petr Sláma, 29 let, asistent na ETF UK, z 1/4 farář |
Když vím, jak to dopadne: cílená přetvářka,
pravověrné řeči.
Helena Klímová, 60 let, psycho - terapeutka, publicistka |
Zařizování, úřadování, psaní adres a olizování obálek, když chci uspořádat
nějakou užitečnou akci pro psychoterapeuty, třeba workshop se zahraničními
hosty. Nemáme sekretářku. Nejen nuda, i vztek.
Tomáš Najbrt 45 let, Celocírkevní kantor ČCE |
Nudí mne čekání ve frontě, schůzování, většina televizních politických
zdůvodňování, daňová přiznání, škrábání brambor, free-jazz, TV přenosy
umělecké gymnastiky. Většinou se nudit nenechám a v duchu si zpívám nebo
revoltuju nebo se učím slovíčka.
Květa Kellerová, 23 let, studentka práv |
Když se nic neděje.
|
|
Petr Oslzlý, 52 let, ředitel Centra experimentálního divadla |
Prázdné řeči. V každé situaci jde něco pozorovat. I v osamělém čekání
na jediném místě je možné vnímat své myšlenky a stavy. Ale jsem-li zavlečen
do vyprázdněného rozhovoru, jehož se musím z uctivosti či z jiného důvodu
zúčastnit, přepadá mne děsivá nuda.
ThDr. Jan Heller, 71 let, emeritní profesor na ETF UK |
Soběstřední lidé.
PhDr. Noemi Rejchrtová, 56 let, historička,
profesorka na ETF UK |
Nudí mě mé vlastní přednášky, knihy a studie. Souvisí to
s "mindrákem" - formou sebelásky.
Libor Macák, 22 let, student mediciny |
Naštěstí mě nudí jen minimum lidí či věcí, nejlépe se však dokážu znudit
sám. Jako stvořené mi k tomu připadá dusné srpnové dopoledne. V těchto
prázdninových dnech na základní škole v našem maloměstě jsem se naučil
kouřit a prohlížel si svůj první sprostý časopis. Zahálka byla opět matkou
hříchu. Co s tím, nevím - snad zrušit srpen nebo vymyslet nějaké pilulky.
Jan Čapek,
62 let,
farář,
2.náměstek syn.seniora ČCE |
Může se křesťan vůbec nudit? Spíše má všechno zkoumat se zájmem, porozuměním,
i kriticky. Každá situace a každý čas má pro něho svůj význam a ze všeho
se může poučit. Víra pomáhá tento přístup nalézat.
|
|
|
|
|
|
NENÍ NUTNO, NENÍ NUTNO,
ABY BYLO PŘÍMO VESELO, ANEB SRANDA JAK V MÁRNICI
Nudíte se někdy? A nudíte se rádi? Položil jsem tuhle otázku různým
lidem (všem bylo aspoň 15 let) a dočkal se málem vždycky stejné odpovědi:
Nenudí se, není na to čas. Už dávno se nenudili. Šťastní to lidé. Nebo
ne? |
Chalupa v pohraničí, kde není
vůbec nic, ani bedna, vesnice je pár kiláků daleko a není tam ani obchod, a
když se ráno probudíš, tak přemýšlíš, jak tenhle den zabiješ. Tam na dovolenou,
to bysme se ukousali nudou. |
|
Psycholog či psychiatr vám
nejspíš řekne, že nuda je nedostatek podnětů.
Že se může objevovat už u malých dětí (zvl. výchovně zanedbávaných). A
že člověk určité podněty potřebuje, a když se mu jich nedostává, zakrňuje.
A když zakrňuje, nemá pak schopnost na ty podněty odpovědět, až je potká
- všude je jich dost, ale nic mu neříkají.
Nudíte se někdy? Často? Poslyšte, nejste vnitřně
trochu zakrnělí? Ona
je totiž nuda většinou spojena s vnitřní prázdnotou a taky s nezralostí,
hlavně prý v citové oblasti. A se zmatkem v hodnotách. Když to sečtete,
vyjde vám, že se nuda projevuje jako neschopnost angažovat se. Člověk se
stane takovým lhostejným, poněkud tupým, nezainteresovaným a může dojít
k tomu, že předem bagatelizuje jakoukoli nabídku (všechno je už předem
kravina), aniž by se jí vůbec trošku zabýval. Dobrá, tak zatím jsme došli
k tomu, že se na vás podepsali rodiče a vůbec ti nejbližší - to oni měli
podněcovat v dětství vaši zvídavost a dodávat podněty. S rodiči si to vyřídíme
jindy, ale co s vámi?
|
Občas se mi stane, že mám
strašně moc různejch úkolů. Je skoro nepředstavitelný, že bych to vůbec mohl
zvládnout, a když, tak ne v dohledný době. A tak si sednu třeba do metra
a jezdím sem a tam a nedělám radši nic. A je mně dobře. Ale taky mě to štve |
|
Ž E S E N E S T Y D Í T E |
Takoví velcí, a neumíte se rozumně
zabavit? Jo ty se nudíš? Tak se seber
a... (následuje příkaz k nějaké ohavné činnosti jako nádobí a podobně).
Tak tohle určitě znáte. Ale dejme tomu, že jste znudění úplně chorobně,
úplně pořád. Že s vámi nikdo nic nepořídí. Copak na to asi poví psychiatr?
Nejhorší by bylo udílet rozumy (zdvižený prst, "ty bys měl...",
"podívej maminka..."). Málokdy je v člověku úplně prázdno: spíš
tam bude třeba nějaké zranění překryté závojem lhostejnosti, která pak
vede k nudě. Je dobře dát takovému člověku možnost, aby se nějak sám vyjádřil,
třeba něco napsal (bývá zvyklý na samé napomínání). Ale nemusí se s tím
uspět.
Druhá a třetí anketní odpověď, které vidíte v
rámečku, popisují cosi,
co asi tak úplně nuda není. Jejich autoři nejsou zrovna tupí a zakrnělí
(opravdu, znám je). Popisují jakési rozpoložení, ze kterého se zase vlastním
přičiněním dostanou. A zrovna o tom teď bude řeč. Jak se z nudy dostat
co možná vlastním přičiněním. Ovšem z nudy poněkud hrubšího kalibru, než
jakou popsali ti dva nejmenovaní pánové.
|
Ze školy jedu dost dlouho,
pak čekám dlouho na přípoj a domů přijdu dost unavenej. Štve mě to, protože
mám spoustu práce. A když na mě doma vybafnou: "jdi se učit," tak to je úplnej
konec, vygumováno, vztek a nuda |
|
Na kurzu v Janských Lázních mluvil
Jan Sokol v jedné přednášce o chybějícím
tématu. To je tak: když mám hlad, chci buřt, když je mi zima, chci teplo
- ale co když jsem spokojený? Přiberme si tuhle situaci k tématu nudy.
Co pak? Pak asi budu shánět nějaké extrabuřty. Ještě jednou dejme slovo
odborníkovi, který se s hledači extrabuřtů občas pracovně setkává:
Materiální přesycení je u lidí materiálně
orientovaných hodně nebezpečné.
Známe to z některých rodin rychle se rodící podnikatelské vrstvy, kde děti
(poté, co nasály atmosféru "všechno máme, táta koupí, táta zařídí")
sklouzávají třeba ke gamblerství, kradou doma velké částky a ani nemají
pocit, že se to nemá. Příkladů by bylo mnoho, i drsných, a trochu připomínají
literárně zpracované téma, kdy jedna generace něco zakládá, druhá to rozvine
a zbohatne a třetí zdegeneruje, spadne do drog a podobně. To je nuda materiální,
nuda přesyceného člověka.
Jistě, člověk se může přejíst nebo přepít a následky
nejsou úplně příjemná
záležitost. Nuda znamená, že chybí podněty (ono je to spíš tak, že nechybí,
že si je jen neumím zpracovat, ale dejme tomu, že prostě chybějí). A co
když je jich naopak moc? Vadí to?
Když je něčeho hodně, člověk otupí. I přesycenost
podněty (ve smyslu konzumentském) je stejně škodlivá.
"Přesycenosti ve smyslu konzumentském" rozumím tak, že se
polykají neuvěřitelná kvanta podnětů a zážitků a nic moc z toho. Asi s
tím trochu souvisí i to, že když vidíte v televizi horor ze 60. let, zjistíte,
že je takovej hodnej proti tomu, co se točí teď, takovej odvárek - teď
jsou tvrďárny tvrdší, klipy rychlejší, všechno se stupňuje. Nevím, jestli
to vadí, a tak ještě poslední otázka pro psychiatra: Dejme tomu, že tahle
nezvládnutá přesycenost vede k nudě. Ale může být nuda nebezpečná, zhoubná?
Úzkostná může být. A vést ke zkratovým reakcím.
Skupina kluků někoho
zmlátí, aby se dělo aspoň něco. Ještě výmluvnější příklad jsou drogy, někde
na návsi nebo v hospodě - aby se něco dělo. Společný jmenovatel: překonat
jednotvárnost, tu nemá rád nikdo. (Důvodů, proč lidi berou drogy, je ovšem
víc.)
|
Nemít prachy - nevadí,
nemít srdce - to vadí,
zažít krachy - nevadí,
zažít nudu - jó, to vadí!!!
|
|
DALI JSME VÁM KAMARÁDÍČCI DARY |
Nechci vám křivdit, snad nejste ta
třetí generace, která "degeneruje
a padá do drog", jak psychiatr pravil. Možná jste ta, která něco zakládá,
anebo ta, která rozvíjí a bohatne. Degenerovat by mohli ti další, které
zčásti vychováte i vy. Co s tím uděláte?
Psycholog R. Feuerstein by vám k tomu řekl něco o
tom, že se informace
předávají zprostředkovaně. Což znamená asi to, že když někoho (kohokoli,
třeba jednou své potomky) budete "poučovat", budete přitom ty
informace zároveň třídit a hodnotit. Spolu s informací předáte nějak i
signál o tom, jak tu věc sami hodnotíte a vidíte vy. A jsme u toho: Pokud
vám ten někdo důvěřuje, pak snáze přijme vaše hodnocení i vaše třídění,
a všecko to pro něho bude stravitelnější (souvisí to se zmiňovanou citovou
oblastí). Divný, co? Začali jsme o nudě a dostali jsme se k tomu, že nemáme-li
se unudit a ponoukat k nudě jiné, musí být někde v začátcích důvěra.
(Radujte se, křesťané, vy byste mohli o důvěře něco vědět.)
Pak vám psychologové řeknou ještě něco. Chcete-li po
někom, aby byl
v něčem aktivní, musí mu být jasné, že od něj jeho okolí něco očekává (totiž
pozitivní chování a jednání) a že to taky dokáže ocenit. Ale to už je i
v Bibli mnohokrát: Radost z toho, když se druhému něco podaří, když v něčem
uspěje (prostě opak závisti a jiných odporností), a taky soucit, když má
trápení. Tyhle emocionální zážitky nelze ničím nahradit - tedy moralizováním
určitě ne.
"Dali jsme vám, kamarádíčci, dary": tu větu řekli ve
filmu trpajzlíci třem veteránům. Dali jim dary, a že s nimi ti tři neuměli
zacházet, museli je vrátit. Ale ono to pak šlo i bez harfičky, bez měšce a
bez klobouku, co pod ním bývají cigarety s velbloudem. A radosti bylo, že i
na Starém Bělidle čubrněli. Tolik werichovsko-svěrákovský film. A dál už si
to přeberte sami.
P.S.: To zajímavější v tomto článku, který vás
jinak měl nudit, jsem opsal od dr. Pavla Čapka a dr. Věry Pokorné, jimž touto
cestou děkuji.
|
H A M A N I A M A R T A N I
Na památku záchrany Židů před záhubou v perské říši se v synagogách
slaví každoročně 14. a 15. adaru židovského kalendáře (t.j. v únoru nebo
březnu našeho) svátek púrím. Židé si připomínají, jak je chtěl vyhladit
Haman, oblíbenec krále Achašveroše (Est 3,13), ale díky odvážnému činu
spanilé Ester byli nakonec zachráněni (Est 5).
Podle biblického příkazu (Est 9,22) se tyto dny radostně hoduje, jedni
druhým posílají potravinové dárky (především pečivo zvané Hamanovy uši
či Hamanovy tašky) a také jsou dávány dary chudým.
V synagoze se předčítá svitek Ester. Vždy, když se ozve jméno Hamana,
nepřítele Židů, posluchači hvízdají, dupou, řehtají řehtačkami a tlučou
dřevěnými kladívky do lavic, aby "v hluku utopili jméno toho zloducha".
Ve středověku bývalo zvykem, že mládež na oslavu vítězství nad arcilotrem
Hamanem věšela či upalovala dřevěnou loutku s nápisem "Haman".
V některých italských městech dokonce židovské děti na púrím tyto loutky
křižovaly. Důvodem pro tuto podivnou hru bylo stálé křesťanské obviňování
"vy jste nám ukřižovali Krista", se kterým se osočovaní nakonec
ztotožnili. Tento zvyk ale dal základ dalšímu křesťanskému obvinění, že
"Židé na Velikonoce křižují křesťanské děti".
Takovéto hry, od kterých ostatně židovství už dávno upustilo, nám mohou
připadat kruté, ale musíme si uvědomit, že lidový zvyk "pálení čarodějnic"
30. dubna, je neméně drsný a v Čechách se udržel až podnes.
V příběhu knihy Ester běží o fyzickou existenci nebo neexistenci židovského
národa, a tak se i náboženský svátek radosti ze zachráněného života projevuje
velmi tělesně a světsky.
Při oslavě púrím se hojně užívá karnevalolových masek a proudem teče
alkohol. Slavící se v poslední době přestrojují nejen za Ester, Mordechaje,
Hamany a jiné biblické postavy, ale i zcela moderně - za zvířata, kovboje,
americké prezidenty a marťany. V izraelském Tel Avivu se oslava púrím nejvíce
podobá karnevalu v Rio de Janeiru.
Při oslavě v náboženských kruzích si ortodoxní Židé mezi sebou volí
"púrímového rabína", který musí být dobrý talmudista, ale i vtipálek
a jehož úkolem je přednést proslov zvaný "Púrímová tóra", ve
kterém podle vlastní mentality tu vtipněji, tu fundovaněji zdůvodní přikázání
Talmudu "člověk má na púrím pít tolik, že nepozná rozdíl, řekne-li
se "Buď proklet Haman" a "Buď požehnán Mordechaj".
Přesvědčivě zdůvodňuje púrímové přikázání, že se člověk má opít tak,
až nerozezná rozdíl mezi dobrem, reprezentovaným Mordechajem, a zlem, představovaným
Hamanem, lubavičský rabín Menachem Mendel Schneerson. V brožuře, vydané
pražskou odbočkou chasidského hnutí Chabad, píše (argument jsem zkrátil
a poněkud upravil): "Rozum nám umožňuje rozlišovat mezi dobrem a zlem.
Tím blokuje to, co je v nás nejhorší, zároveň však nedává prostor tomu
nejlepšímu v nás. ... Žít racionálním životem znamená filtrovat naše bytostně
nadracionální Já přes zužující skla rozumu. Omezit náš vztah s Bohem, s
národem, s rodinou na oblast srozumitelna znamená omezit se na nepatrný
konečný zlomek jejich nekonečné hloubky a rozsahu. Po 364 dní v roce nemáme
na vybranou. Náš rozum musí ovládat všechny naše emoce a veškeré naše chování,
jinak by se to zvířecí v nás vymklo z kontroly a ušlapalo by k smrti vše,
co je v nás a ve světě dobré. ... Jeden den v roce ale máme k pravdám ležícím
hluboko v našich duších a sídlícím vysoko v nebesích podvědomí přímý a
bezprostřední přístup. Žid, který se na púrím raduje, neboť tak je to přikázáno,
je v kontaktu se svým nejpravdivějším Já, s Já, před nímž se všechny jeho
animální pudy rozplývají, s Já, jemuž k vyjádření není třeba žádného média
a jež si nežádá žádných prostředníků, aby nalezlo svůj zdroj v Bohu."
Židé mají důvod k tak bujarým oslavám také proto, že Haman našel své
následovníky, usilující o vyhubení Židů se zdůvodněním, že "jsou odchylní
od všech národů", v každé generaci až do našich dnů.
A to je důvod, proč by si svátek púrím měli připomínat i křesťané. Církev
má totiž k "hamanskému" chování sklony od svého vzniku až dodnes.
Žádnému Hamanovi se ale nepodařilo stoprocentně naplnit své plány. Ten,
kdo usiluje o záhubu Židů (i v subtilnější podobě, jakou je třeba "obrácení"),
se totiž dotýká "zřítelnice Božího oka" (Za 2,12) a způsobuje
tím nakonec svůj vlastní zánik.
Mikuláš Vymětal
[SPODNÍ ČÁST STRÁNKY]
|
|