Přijď království Tvé - Pavel Jun Téma v literatuře - Michaela Otterová, Jan Jun Stručně a jasně - Jan Čapek Rozhovor s Janem Potměšilem Kdo je krásný - Erazim Kohák Kdy přijde konec světa - Jiří Gruber Blízkost v různosti - Marie Vágnerová, Jiří Gruber a další Bigbeatoví hledači pravdy - U2 - Jakub Zeman Co mne zaujalo? - Lydie Mamulová, Michal Plzák Čím vás v poslední době překvapila mládež? - anketa Kdo to řekl - biblický kvíz - JG O myších a Šoa - Tomáš Vokatý Bavme se... - kvíz - Tereza Kellerová Doporučuji: Marie Stolařová, J.A. Dus O vážných nevážně - Michal Vogl Vykopávky z Kumránu - Martin Balcar Oznámení, nabídky, inzerce

WEBowský počítadlo NETWAY říká, že přesně lidí zavítalo od 1.6.2000 do archivu Bratrstva

ZA DESATERO LESY A DESATERO HORAMI A DESATERO VODAMI A DESATERO LUKAMI BYLO, NEBYLO JEDNO KRÁLOVSTVÍ. NO, TO VÁM BYLO BOŽÍ... ... BOŽÍ ÚŘEDNÍCI ... BOŽÍ POLICAJTI ... BOŽÍ BOJOVNÍCI ... BOŽÍ POLITICI ... BOŽÍ CENZOŘI ... BOŽÍ DOZORČÍ RADA ... BOŽÍ POŘÁDKOVÁ SLUŽBA ... BOŽÍ ZAMĚSTNANCI ... BOŽÍ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY ....

KDO JE KRÁSNÝ?

CO, KDO, PROČ? ERAZIM KOHÁK

Masaryk byl krásný, když se proti posluchárně zfanatisovaných studentů zastal spravedlnosti. Stál tam u tabule, štíhlý, klidný, a uprostřed té vřavy psal křídou výzvu k diskusi. Nikdo ji nepřijal. Zato dav studentů přitáhl k Masarykovu bytu a ve jménu rasové čistoty mu vytloukl okna. Masaryk byl krásný.
A krásný byl Jan Hus, když prohlásil: Nemohu mlčeti, neboť bych se stal spoluviníkem na převeliké špatnosti." Trapným tichem, které se rozprostírá až do dvacátého století, dál zní jeho hlas. "Nemohu mlčeti." Byl krásný.
Krásná byla unavená černošská dělnice, která jednoho dne prostě odmítla stát v autobuse vzadu a dala americkým dějinám nový směr. Krásná byla hrstka ruských disidentů, která šla v roce 1968 na Rudé náměstí protestovat proti okupaci Československa. Jeden z nich byl generál sovětské armády. Ani nerozvinuli ten svůj transparent, než je zatkli. Přežil z nich někdo? Nevím, ale byli krásní.
Krásný byl Václav Havel, když vystoupil ve jménu Charty, aby se nestal spoluviníkem na převeliké špatnosti. Krásný byl Petr Pithart, když proti slovenské hysterii a české zapšklosti trpělivě hledal cesty, jak zachránit naši republiku. Krásní jsou moji sousedé, kteří mě po čtyřiceti letech vzdor vší odlišnosti přijali mezi sebe.
Na světě je tolik krásných lidí! Totiž lidé jsou krásní ve chvílích prosté dobré vůle. Jistě, někdy jsou lidé oškliví, závistiví, zlovolní, chamtiví, povrchní, nečestní. I to v sobě nosíme. Jenže co platí, to jsou ty chvíle dobré vůle, čistého srdce a pracovitých rukou. Ty vykupují svět.

BLÍZKOST V RŮZNOSTI

HANDIKAP, KTERÝ JE VIDĚT

Lidé mohou být postiženi různým způsobem, některá onemocnění a poruchy jsou viditelné, jiné nikoliv. V tomto směru neplatí žádné obecnější pravidlo, leckdy je mnohem závažnější takové postižení, které není na první pohled nijak zřejmé a mnohé nápadné odchylky nejsou funkčně příliš významné. Z pohledu laika však významné jsou. Lidé, zejména pokud nemají o takových problémech žádné znalosti, posuzují postiženého člověka především podle toho, jak vypadá a jak se projevuje. Odlišnost zevnějšku vzbuzuje různé pocity, nejčastěji je to soucit, ale vzácností není ani odmítání, popřípadě až odpor. Důvodů, proč takto lidé reagují je několik.
Zevnějšek člověka je první informací, kterou o něm ostatní lidé získávají. Je to samozřejmě informace velice povrchní, ale má tu přednost, že ji lze získat velice snadno a rychle. Psychické vlastnosti člověka, jeho schopnosti, charakter apod., které lze považovat za významnější, se na první pohled neprojevují. Můžeme se o nich něco dozvědět až později, postupně a takové informace navíc nemusí být tak jednoznačné. To znamená, že jakákoli tělesná deformace snižuje sociální hodnotu takto postiženého jedince a v tomto směru ovlivňuje názory zdravých lidí i jejich chování. Lidé nebudou takového člověka vnímat jako rovnocenného, nebude pro ně atraktivní jako partner, leckdy se stává pouhým objektem charitativní činnosti.
Takový postoj není nic nového, lze se s ním setkat v průběhu celé historie lidstva. Lidem, kteří se nemuseli lišit ničím jiným než nápadnostmi zevnějšku, byly přičítány různé negativní vlastnosti. Taková postižení vždycky vzbuzovala největší odpor, ačkoli ve svém důsledku nemusela takového člověka nijak omezovat. Např. hemangion (nachově zbarvená skvrna na kůži) byl považován za ďáblovo znamení. Stejně negativní význam měl rozštěp rtu. Těmto lidem byly přičítány nejrůznější čarodějnické schopnosti, např. schopnost někoho uhranout či usmrtit pouhým pohledem. Také kyfoskoliotikům, t.j. hrbáčům, byly přičítány špatné vlastnosti: zákeřnost, podlost, ale i zvýšený pohlavní pud. Pokud tomu tak v některých případech skutečně bylo, šlo o sekundární změnu osobnosti, o obranné reakce na odmítání. Ani lidé postižení trpasličím vzrůstem, neměli snadnou pozici, pro ně byla určena role šaška.
Viditelné odchylky ovlivňují postoje a chování všech lidí již od narození takového jedince. V této době jde především o rodiče. Na druhé straně děti přijímají své vlastní postižení jako samozřejmou součást sebe sama a teprve v době dospívání se jejich postoj mění. V této době začnou mít tělesné nápadnosti větší význam než kdy jindy: pubescenti se chtějí líbit a bývají ke svému zevnějšku i za normálních okolností značně kritičtí. Pokud jsou nějak handicapováni, je pro ně toto období velice těžké. Musí své estetické znehodnocení přijmout a hledat zdroj vlastní rovnováhy jinde. Jejich sebehodnocení může být touto skutečností narušováno a i za optimálních okolností je v postoji k sobě samému zřejmá určitá hořkost. Tito lidé vědí, že jsou z pohledu zdravých méněcenní a že i pouhá vzhledová odlišnost vede často k jejich celkovému podceňování. Je tomu tak, jak říká dr. Vendula Neumannová, která trpí spastickou formou dětské mozkové obrny: "My spastici jsme někde úplně jinde než vozíčkáři poúrazoví. Možná jsme na tom ještě o něco hůř... pro laickou veřejnost jde ještě o vzhled. Když je holka hezká, bude hezká i po autonehodě na vozejku. Ale hezkýho spastika jsem ještě neviděla. To, jak vypadáme, vyvolává u jisté části veřejnosti představu, že jste blbí."
Je třeba si uvědomit, že o možnostech a schopnostech lidí trpících nějakým postižením toho laická veřejnost většinou mnoho neví. Důsledkem malé informovanosti je tendence všímat si hlavně viditelných deformací a vidět v nich větší problém, než jakým ve skutečnosti jsou.

Marie Vágnerová, přednáší psychologii na Husitské teolog. fakultě UK

ODVRÁCENÝ ZRAK

Když se mi narodila dcerka, dřív než ji, jsem po porodu uviděla vyděšené tváře zdravotníků, kteří hleděli střídavě na dceru a na mě s výrazem děsu, lítosti a zhnusení zároveň... Dcera je totiž v obličeji i na celém těle velmi znetvořená. V nemocnici mi dávali všichni najevo, že přece nebudu blázen, abych si nechala takovou "zrůdu" doma. Dávali od nás ruce pryč. Naštěstí jsme dokázali s manželem držet spolu a i rodiče nás velmi podporovali v těch nekonečně těžkých začátcích, kdy se člověk vyrovnává s tím, že jeho toužebně očekávané dítě je tak odlišné od těch ostatních sladkých miminek, na kterých je všechno téměř dokonalé a na které se každý rád zadívá. Od naší dcery skoro každý odvracel zrak. Pro nás samotné bylo strašně těžké učit se žít s takovou tvrdou realitou - s postižením dítěte, které ho poznamená na celý život. Vystavovat se ještě tomu lítostivým nebo znechuceným až posměšným pohledům na ulici? Raději zůstáváme s dcerkou doma, kde jsme s ní šťastni, tak jako jiní rodiče jsou šťastni se svými dětmi. Její postižení nijak neovlivňuje naši lásku k ní. Víme, že izolace od společnosti není řešením, dříve či později ona sama bude té konfrontaci se "zdravými" vystavena a my jí v tom budeme muset pomoci... Nemáme ale dost odvahy čelit těm nepříjemným pohledům a poznámkám, které nás tak bolestně zasahují. Jak dát lidem pochopit, že nejsme o nich horší než oni, že naše dcera není vedle jiných dětí méněcenná, že má také právo jít nerušeně ven, mezi jiné děti? Jak ukázat, že odvracející se pohled člověka srazí na zem, kdežto normální přijímající úsměv povznese mezi ostatní?

(matka postiženého dítěte)

CHCE TO JEN TROCHU TRPĚLIVOSTI

Když jsem se poprvé setkal s postiženým člověkem na vozíku, ani jsem ho nepozdravil. Podle zkroucené postavy a netečné tváře jsem usoudil, že to ani nestojí za to. Dodnes se za to stydím.
Potíž je v tom, že v první chvíli nás postižení svým zjevem většinou zaskočí. Často vypadají hloupě. Rozumná komunikace s nimi se zdá být nemožná a zbytečná. Víme, že za to nemohou. Bojíme se však trapasu a nedorozumění. Pohled na ně nám je odcizuje. Nevíme, co udělat, co říci. Raději se takovým setkáním vyhýbáme.
Naštěstí nám postižení pomáhají tuto překážku překonat. Chce to jen trochu času a trpělivosti. Když s nimi chvíli zůstaneme, s překvapením zjistíme, že za nepřitažlivou fasádou postiženého těla a škubající se tváře se skrývají často bezvadní lidé. Pozorně sledují svět kolem sebe a sami do něho aktivně vstupují. Někteří píšou básně. Jiní studují nebo organizují pomoc pro podobně postižené. Většinou mají trochu jiné starosti a hodnoty. Jsou však stejně důležité a hluboké jako ty naše. Narozdíl od nás mívají čas si s námi popovídat a kupodivu se dovedou radovat a smát.
Čím déle a častěji se s nimi člověk stýká, povídá nebo spolupracuje, tím méně vnímá, co jej při prvním setkání tak zaskočilo: zkroucené tělo a zhyzděná tvář. Po určité době už to ani nevidíme. To, co má člověk v srdci, je daleko krásnější, silnější a důležitější.

Jiří Gruber, farář externí spolupracovník střediska Diakonie pro tělesně postižené

CITÁTY

"Téměř denně se stávám středem pozornosti. Někteří lidé mne pozorují po očku, jiní svoji zvědavost skrýt nedovedou, a pak se snadno ocitnou v rozpacích a další (třebaže výjimečně) jsou natolik neomalení, že se mi pošklebují. Děti projevují spíš zvídavý zájem. Snaží se upozornit svůj dospělý doprovod na výskyt kohosi velice zvláštního a žádají vysvětlení. Většinou se však dočkají okřiknutí, pohlavku nebo informace, že jsem nemocný. Tyto děti často poprvé uviděly na vlastní oči "trpaslíka". A jejich rodiče jim v naší zemi ještě neumějí vysvětlit, že je to člověk jako oni, který je pouze v něčem trošku jiný. A že se lidé liší nejen výškou, ale i barvou pleti a svými názory. "
Osobně mi to nevadí. Měl jsem a mám totiž štěstí - na lidi, na události i čas, ve kterém se odehrály. A nejsem sám. Více lidí malého vzrůstu svým přičiněním a přízní osudu úspěšně v životě zakotvilo. Mnoho z nich ale žije v ústraní a nevěří sobě ani jiným lidem. Rodiče dětí postižených růstovou poruchou jsou často zoufalí a připadají si se svým problémem sami.

T. Cikrt, z časopisu Děti a my 6/1997

" (...) Postižení nebo jen jakkoli výjimeční lidé byli vždy v dějinách vnímáni a přijímáni svým okolím ambivalentně: se sklonem buď je podceňovat, odsuzovat, pronásledovat nebo i zabíjet - nebo je litovat, přeceňovat a připisovat jim mimořádné, ba nadpřirozené vlastnosti a schopnosti (...)"

(B. Blažek, J. Olmerová z knihy Krása a bolest, Panorama, Praha 1985)

"(...) Aniž si to většinou uvědomujeme, na každého člověka, na němž spočine náš pohled, klademe určité požadavky. Když je splní, "bereme" ho, zároveň však na něho často vzápětí zapomínáme, stává se pro nás psychicky neviditelným, samozřejmým (...) Stane se však, že někdo má takovou aktuální sociální identitu, jež do rámce našeho očekávání nezapadne. Tento člověk nás pohorší, avšak zároveň od něho nemůžeme odtrhnout zrak. Snažíme se nějak si vysvětlit jeho odlišnost, někam ho zařadit. Je stigmatizovaný, tedy poznamenaný, ocejchovaný. Jeho odlišnost je pro nás viditelná, je nápadný, přečnívá. (...)

B. Blažek, J. Olmerová z knihy Krása a bolest)

"(...) Třeba jsem přestal srovnávat lidi. K tomu člověk dojde, až když se sám začne nějak odlišovat. Zavést mustr a podlehnout stádovému instinktu je podle mne nebezpečné. Každý jsme originál a jako s originálem je s námi nakládáno. Co je to být normální? V jisté době a za jistých okolností to může být cesta do záhuby (...)"

(herec Jan Potměšil, z knihy M. Kašpárkové Deset vyznání, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1995)

BIGBEATOVÍ

hledači pravdy

Jů - Tů - aneb ty taky

Dlouho jsem se snažil vyhnout téhle skupině, která je snad až příliš známá tím, že s křesťanstvím svým způsobem koketuje. Proto bývají jedny z prvních hudebních článků o křesťanské hudbě, věnovány právě jim. Nakonec mne však přece jenom dostihli, a tak tedy nezbývá nic jiného, než se tohoto úkolu zhostit co nejlépe.
Jejich počátky leží v Irsku, respektive v Dublinu a to v roce 1976. Je to značně paradoxní, ale U2 jsou označováni za postpunkovou kapelu a to vzdor tomu, že v roce 76 punk do Dublinu ještě nedorazil. Jsou však asi z těch, co předběhli svoji dobu. V roce 1978 vyhráli soutěž talentů vypsanou známou pivní společností Guiness. Avšak v následujících letech se jim nedařilo příliš, či spíše vůbec, a tak asi prvním opravdovým úspěchem bylo vydání alba Unforgetable fire v roce 1984. Na tomto albu spolupracoval jako koproducent i legendární Brian Eno. Jedním z úspěchů, které předcházely vydání tohoto alba bylo předskakování fenomenálním králům 70's Talking Headds.
Následovalo Joshua Tree a to v roce 1987, v roce 1990 rozporuplné Achtung baby, Zooropa v roce 1993 a konečně 1997 Pop, označovaný za drsnou elekroniku.
Je celkem pravděpodobné, že někteří z členů U2 s křesťanstvím nejen koketují, ale že dokonce křesťany i jsou. Jejich texty o tom vypovídají. Zvláště Joshua Tree je v tomto velice čitelné. Na albu Pop, o kterém bude hlavně řeč, je tento vliv jasně patrný. Jde o přehlednou a jasně vystavěnou hudbu, která sice využívá prvky elektroniky, ale rozhodně bych neřekl, že jde o nějakej "nášvih" ve stylu Vanessy.

Vstávej mrtvolo Ježíši, Ježíši, pomoz mi Jsem sám v tomhle světě A ten posranej svět taky Pověz, pověz mi příběh Ten o nesmrtelnosti O tom jaký to bude Vstávej mrtvolo Ježíši, čekám tady šéfe Vím, že se na nás díváš Ale možná nejsou tvoje ruce svobodné Tvůj otec udělal svět v sedmi On je energií nebe Přimluvíš se za mě Poslouchej tvoje slova, oni ti řeknou co udělat Poslouchej přes rytmus, který tě mate Poslouchej rejstříky saxofonu Poslouchej přes bzučení rádia Poslouchej přes řezavý zvuky Poslouchej přes ruch a hemžení Poslouchej jak se naděje a mír snaží shodnout Poslouchej přes "kráčející" kapely hrající přes jejich čas Ježíši, byl jsi to ty, tam za rohem Pomyslels, že bys ji zkusil varovat Nebo děláš zrovna na něčem novým Je v tomhle nepořádku nějakej pořádek Je to jako nahrávka? Můžeme ji spustit více než jednou Vstávej Mrtvolo

Myslím, že tenhle text vypovídá o stavech, které jsou každému křesťanovi velice blízké. Neboť to, o čem text je, tedy o samotě, je něco, co nás provází celým životem. Samota je bytostně lidská, je jakousi vlastností či předurčeností. Samota je něco, z čeho se prostě nevyvlíkneme, i kdybychom se na hlavu postavili. Na to bychom mohli říct, že do této samoty vstupuje Ježíš, náš Pán. Avšak nejsem si jist, jestli to cítím přesně takhle. Jsou chvíle, a není jich málo, kdy jsem prostě žádnou takovouhle blízkost Ježíšovu nepocítil. Můžeme namítnout, že to jsem se asi vzdálil já, ale popravdě řečeno, v té chvíli mi to bylo úplně jedno a jediné, co jsem cítil, bylo, že Ježíš je hrozně daleko a možná taky má něco jiného na práci. Myslím, že každý musí nutně projít stavem katarze, kdy se mu otevře pochopení konfliktnosti "radostného sdělení" Nového Zákona. A mám pocit, že právě skrze vědomí Boží vzdálenosti může přijít také Boží blízkost. Jakub Zeman

CO MNE

ZAUJALO ?

Lydie Mamulová, farářka
Po letech jsem znovu vzala do ruky Pasternakův román Doktor Živago. Neumím momentálně kromě ódy na skvělé taneční kreace paní XY - nepamatuji si jméno, na ČT 2, jinak odpovědět, než pokusem doporučit vám toto duchovně postmoderní dílo.
Nemám v úmyslu zdůrazňovat historické souvislosti ani utrpení minulých generací ani skvělou poezii tohoto románu, ale možnost ochutnat Pasternakův hluboký vhled do lidského života, přiznané vnitřní osamělosti i záblesků neskonalé lidské blízkosti. Vhled do života člověka, který je plný touhy po svobodě a nezávislosti na dění ve společnosti a současně plně respektuje život tak jak přichází, jak se s životem setkáváme, bez přípravy, s pře-kvapením v očích i v srdci.
Zdá se, že doktor Živago pragmaticky přijímá lidský osud, který "na něj vyšel". Člověk zpočátku tuší, ale ke konci nemůže jinak, než život i s jeho bolestí spolu s ním milovat a chválit.

Michal Plzák, farář
(Zrovna mám období, kdy mne toho zaujalo opravdu dost.) Vtipný román "V jámě lvové" od Jana Jandourka a "Vyhaslý případ" od Grahama Greena - doporučuji všem vyhasínajícím, chladným i horkým. Film "Leon". V muzice jsem oprášil 15 let staré písně Rusky Žany Bičevské. Ale nejsilnější tři zážitky: prohlášení Synodní rady, kterým se distancuje od misijní agrese vůči muslimům, dále povídání se Sváťou Karáskem a Štěpánem Hájkem, které bude zachyceno do knížky, a pískot Dagmar Havlové, která svým výkonem demaskovala nudné a pokrytecké panáky v politice a novinách.

Nevím, jestli mě něčím překvapila. Spíše ne. Já mám jen takovou malou skupinku. (farář, 41 let)

Mě překvapuje stále určitou rozptýleností a jakousi neschopností společné akce. (farář, 48 let)

Mě se na to neptej, já jsem starej morous... No já jsem vždycky znovu a znovu zaskočen "pořádkumilovností a ohleduplností u mladejch lidí, skromností" atd., atd. Nicméně, myslím si, že v naší generaci je to ještě horší, takže si nemáme dál o čem povídat. (farář, 59 let)

V současnosti se mi vybavuje jedna záporná věc: máme trochu problém na "školce" s velice výrazným chozením do hospod, s tím, že jsou takoví lidi, kteří v podstatě nemají zájem o širší společenství, jen o takovej uzoučkej kroužek. To je jedna věc. Na druhé straně zase dobrá zkušenost s ochotou podílet se na přípravě "školek". Docela dobře se najdou lidé, kteří jsou toho ochotni docela hodně, ale opravdu hodně udělat. (farář, 31 let)

Tak u nás ve sboru za prvé tím, že vůbec je, že se po odchodu velké části letniční skupiny před tím, než jsem nastoupil na sbor, mládež objevila, dokonce dvě skupiny. A za další, že mne snáší. (farář, 32 let)

No možná, že mne překvapuje tím, že je ještě schopna zvládat věci v téhle společnosti. Ti staří už si často vůbec nevědí rady. Je sice naštvaná a nelíbí se jí všechno, ale přesto má optimismus a jde do toho. Nebojí se něco podniknout a vyjet do světa, i když nemá takové zajištění, jako jsme měli my. Při tom optimismu je však zároveň i velice realistická. A vůbec, že ještě nějaká v církvi je. (farářka, 46 let)

Jeden mladý člověk, který na mou řeč o tom, jak těžce si Písmo probojovávalo své místo v církvi, řekl, že dnešnímladý člověk prý se nenechá přivábiti na cestu k Bohu tím, že se mu strčí pod nos nějaký Písmo, který musí číst. Na to, že on není. On chce něco nového, co ho osloví a co nemusí mít s tou knihou nic společného. Jakýsi hlas, který ho uvede na cestu, o které Písmo svědčí. Písmo prý nepotřebuje. My, kteří zastáváme názor, že Písmo je norma myšlení i života, jsme prý jak to starožitnictví, tím prý církev dneska ve světě nic nespraví. No, já mu na to odpověděl, že tou cestou, kterou navrhuje, se lidé dostanou spíš na všelijaké scestí, do nějakých sekt a pod., ale ne na tuto cestu, která je opravdu tak úzká, že ji musí někdo vymezit a že ji vymezuje Písmo. Když se zkrátka do toho nechtěj dát, tak se dostanou někam jinam... Takže mě překvapila snaha uvěřit pokud možno bez práce. (farář, 84 let)

Překvapila mne tím, že kupodivu s velikou zaujatostí trvá na tom, aby se ve sdružení dělala biblická práce. Nečekal jsem to, protože myslím, že to kdysi byla taková vlna. Ale oni si na tom velice zakládají, s tím, že je to svým způsobem naprostý základ a na to potom navazují všechny ostatní věci. (farář, 67 let)

Nepřekvapila mě ničím. Mám sice mládež, ale není taková, že by byla překvapivá. Patrně moje vina. (farářka, 46 let)

My ve sboru žádnou mládež nemáme. (farářka, 37 let)

DOPORUČUJI

Jan Jandourek - Tomáš Halík Co to je vlastně za člověka ten Tomáš Halík? Každou chvíli je v televizi, někdy má výraz spíš jako ďábel než křesťan, je nějakej chytrej a plete se do politiky. Já vím, že tak úplně mimo nejste, asi o něm přece něco víte. Proto bych vám ráda doporučila knihu rozhovorů s profesorem Halíkem, které vedl Jan Jandourek, o celém jeho padesátiletém životě. Jmenuje se Ptal jsem se cest. Budete žasnout, co všechno stačil obsáhnout, prostudovat, prožít, promodlit, za čím vším v katolické církvi stál, k jak otevřeným postojům dospěl. Ale kniha není jenom o jeho duchovním zrání a zápasech, které nám svěřuje s neobyčejnou intimitou a které se odehrávaly vždy na základě hlubokého zkoumání, studia a poznávání různých cest, aby se vždy ptal, kde je jeho místo k službě. Dozvíte se o spoustě lidí, o kterých krásně vypráví, a jak to všechno bylo s událostmi, o kterých jsme tušili nebo se s jejich protagonisty letmo někde setkávali. S jakým nadhledem a smyslem pro humor. Určitě vám připadne velmi úcty hodný a přesto blíz-ký. A k jeho úvahám o křesťanství a náboženství dnes se stojí za to vracet. Kniha není laciná, však také obsah je všechno jiné jen ne laciný. Marie Stolařová (vydal Portál, dop.cena: 197,-) Zpět na obsah

.

1. Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a vyvedl Izrael z Egypta?
2. Neznám toho člověka, o němž mluvíte.
3. Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.
4. Nenaléhej na mne, abych tě opustila. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.
5. Jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. Kéž bys dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.
6. Rozumíš tomu, co čteš?
7. Když ho kamenovali, modlil se: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha." Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích." To řekl a zemřel.
8. Nás, římské občany veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!
9. Velice jsem horlil pro Hospodina Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život.
10. Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.

Nápověda: Ex 3,11; Joz 24,15; Rt 1,16; 1Kr 3,9; 1Kr 19,14; Mk 14,71; J 20,25; Sk 7,59; Sk 8,30; Sk 16,37

připravil JG

O VÁŽNÝCH

NEVÁŽNĚ

O VÁŽNÝCH

Jak mnozí naši čtenáři vědí, stává se velkým problémem posledních let násilí na televizních obrazovkách. V poslední době si nechaly dokonce televizní společnosti instalovat v domácnostech peoplemetry, aby věděly, kolik nešťastníků se na jejich pořady vlastně dívá. A protože diskuse na toto téma k ničemu nevedou, přišli vývojáři naší společnosti s výborným nápadem, který by se dal charakterizovat starým známým "zabít dvě mouchy jednou ranou". Oč tedy jde? Jde o spojení tolik obávané virtuální reality, televizního přijímače a peoplemetru. Zařízení bude levné, dostupné pro každou domácnost. Divák si nasadí skafandr, helmu a rukavice. Pak již bude jen sledovat televizní přenos, kdy bude moci vychutnávat všechny násilné scény na sobě. Filmový hrdina kopne nohou a divák obdrží ránu do břicha. Další podrobnosti netřeba ani zmiňovat. Systém bude pomocí již zmiňovaných peoplemetrů napojen na centrální evidenci. Tam, kde divák vydrží sledovat film až do konce, bude vyslána jednotka rychlého zásahu. Možnosti jsou potom totiž jen tři. Dotyčného bude buď nutné umístit do věznice jako zvlášť společensky nebezpečného násilníka, nebo na psychiatrii jako extrémně nevyrovnaného a duševně nemocného člověka. Poslední a nejpravděpodobnější možností bude zavolat pohřební službu. MV

Zpět na obsah

.

1. Alfons Mucha se ve svém životě nemohl setkat:
   a) s Pablem Picassem
   b) s Mahátmá Gándhím
   c) s Wolfgangem Amadeem Mozartem
   
2. Soteriologie je theologická disciplína, která se zabývá:
   a) spásou
   b) hříchem
   c) posláním církve
   
3. Kábul je hlavní město:
   a) Pákistánu
   b) Afganistánu
   c) Mongolska
   
4. Ježíš nevyslovil tuto větu:
   a) Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji
   b) Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi
   c) Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův
   
5. Které dvě postavy k sobě nepatří:
   a) Olga Scheinpflugová a Karel Čapek
   b) Libuše Šafránková a Josef Abrhám
   c) Yoko Ono a Ringo Starr
   
6. Dílo Informatorium školy mateřské napsal:
   a) Zdeněk Matějček
   b) J. A. Komenský
   c) T. G. Masaryk
   
7. Bratrstvo vyšlo poprvé v roce:
   a) 1921
   b) 1946
   c) 1968
   
8. Slovo PORTÁL není označení pro:
   a) průčelí
   b) oltář
   c) nakladatelství
   
9. Ivan Klíma napsal knihu:
   a) Báječná léta pod psa
   b) Poslední stupeň důvěrnosti
   c) Dvorní šašci
   
10. Francouzská revoluce začala:
    a) dobytím Bastily
    b) výstřelem z Aurory
    c) zabitím Ferdinanda

DOPORUČUJI

Veslo a růže Již několik let hrají C.K. Vocal a herci divadla Labyrint "rockovou legendu o sv. Vojtěchovi". - Břetislav I. vyzdvihl r. 1039 Vojtěchovy ostatky v polském Hnězdně a přenesl je do Prahy. Předtím však Češi museli přísahat, že zanechají hříchů, kvůli nimž je biskup opustil: oddávali se pohanství ("písnička Karneval"), byli nemilosrdně krutí (proti Vojtěchově vůli popravili ženu obviněnou z cizoložství), prodávali své souvěrce do otroctví. To poslední zůstalo v inscenaci trochu stranou. Celý Vojtěchův života běh se vrací kruhem k jeho kostem: opravdu je to myšleno vážně? Nebo je za tím skrytý posměch ("na svátky vytáhnem ostatky")? Vnitřně soudržnější jsou písničky o Jeruzalému, o Francii, o království Božím; ostatní jsou už moc duchaplné ("průsvitné"). Občas vás z nich ale vysvobodí střízlivá opravdovost sborově recitovaných kronikářských záznamů. - Ovšem, na scéně se toho děje mnohem víc. Udělejte si radši vlastní bilanci. A ještě něco na misku kladů: uslyšíte písničku "Hospodine pomiluj ny". Zkusili jste si ji vůbec někdy zazpívat? Jan A. Dus Zpět na obsah

.

VYKOPÁVKY

Z KUMRÁNU

V dnešním jazykovém koutku uveřejňujeme další tři verše z nového překladu Bible. Bude-li práce pokračovat tempem jako dosud, mohli bychom se tohoto jistě převratného díla dočkat někdy koncem velikonočních prázdnin tohoto roku (zvláště s ohledem na třetí větu). Zároveň Vám s radostí oznamujeme, že jsme v Kumránu vykopali dva dosud nenalezené dodatky knihy Rút. První svitek má název "Bezpečnost práce" a druhý jsme pracovně nazvali "Dožínky". Takže konečně k větám: Ontogenetický vývoj byl započat Verbálně. Tento Verbální projev nebyl vzdálen trojjediné podstatě našeho bytí, dokonce jím byl. Živočich zahřměl: Toto jsou ostelocity z mých ostelocitů a muskulární skelet z mého muskulárního skeletu. Neutečeš! (Prozatímní zkrácená verze knihy Jonáš. Zdraví Martin Balcar Zpět na obsah

1. Zdravotník - lékařskou službu potřebujeme na tyto termíny:
   20.06. - 27.06.98 Tábor pro postižené děti
   27.06. - 04.07.98 Rodinná rekreace s postiženými dětmi + Tábor pro děti
   04.07. - 11.07.98 Rodinná rekreace + Tábor pro děti
   11.07. - 18.07.98 Rodinná rekreace + Tábor pro děti
   08.08. - 15.08.98 Rodinná rekreace + Tábor pro děti
   22.08. - 29.08.98 Rodinná rekreace + Tábor pro děti
   Lékař dostane zdarma pobyt i cestné.
   
   
2. Rehabilitační pracovník pro rodinné rekreace s postiženými dětmi v termínu:
   15.08.- 22.08.98
   Zdarma pobyt, cestné a odměna 1400.-Kč za týden.
   
   
3. Pomocníci k dětem v táborech pro děti
   Nové vedoucí bude potřebovat Pavel Dvořáček (3. tábor 15.07.- 24.07.98)
   Od pomocníka očekáváme odpovědný a laskavý vztah k dětem. Mělo by Vám být nejméně 16 let.
   Instruktáž pro pomocníky do dětských táborů se bude konat v sobotu 30. května 1998 ve sboru ČCE v Praze -Strašnicích. Účast všech pomocníků je n u t n á.
   
   
4. Pomocníci k postiženým dětem
   Obracíme se s prosbou na mladé sestry a bratry, kteří by chtěli pomáhat postiženým dětem a jejich rodičům během rodinných rekreačních pobytů v těchto termínech:
   20.06. - 27.06.98 Tábor pro postižené děti
   27.06.- 04.07.; 18.07.- 25.07.; 25.07.- 01.08.; 15.08.- 22.08. Rodinná rekreace s postiženými dětmi
   Od pomocníků očekáváme odpovědnost a lásku k posti-ženým. Vhodné pro mládež, studenty speciál. pedagogiky, zdravotních škol, Evangelické akademie, ETF UK apod. Pomocníci mají pobyt zdarma, cestovní výlohy hrazeny.
   Instruktáž pro pomocníky k postiženým 16. května 98 ve škole Evangelické akademie v Praze 4 - Spořilově.
   Ú č a s t všech pomocníků na instruktáži je n u t n á.
   
   Zájemci posílejte své přihlášky do 10. dubna 1997 na adresu kanceláře SR ČCE, - K. Šilarová (tel.: 96 24 50 56). Podrobné informace máte ve svých sborech.